Obřízka jako zdroj psychických potíží

 

Obřízka penisu představuje závažný problém nejen z hlediska tělesného poškozování, ale i s ohledem na riziko ohrožení duševního zdraví takto poškozených jedinců. Mezi faktory, které ohrožují duševní zdraví v souvislosti s obřízkou penisu patří zejména:

 

  • účinky bolesti během zákroku nebo v období po zákroku
  • vědomí ztráty důležité části těla
  • nespokojenost se změnou vzhledu
  • potíže v pohlavním životě (snížení citlivosti penisu, obtíže při dosahování orgasmu a ejakulace, nutnost změny masturbační techniky a podobně)
  • v případě vynucené obřízky (zejména v dětství a dospívání) ztráta důvěry k rodičům, případně dalším dospělým lidem

 

Obřízka může mít závažné psychické dopady bez ohledu na to, z jakých důvodů či v jakém věku je provedena. Podle některých výzkumů může obřízka penisu vést k psychickým a sociálně-psychickým obtížím již u chlapců před pubertou. Tak například G. Cansever, který srovnával duševní zdraví chlapců (ve věku 4 až 7 let) před obřízkou a po ní, uvádí ve své vědecké studii* mimo jiné i následující změny:

 

  • nárůst agresivního chování
  • posílení impulzivního jednání
  • rozvinutí dosud skrytých pocitů strachu a úzkosti
  • možné obtíže při formování pohlavní identity
  • možné narušení vztahu mezi dítětem a rodičem

 

Již samotná operace, byť provedená v celkové či alespoň v lokální anestezii, představuje pro dítě traumatický zážitek, z něhož si mnohdy odnáší tzv. posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). Avšak u obřezaných chlapců, jak dokládá např. studie R. Goldmana, se projevují také dlouhodobé psychické následky, spojené se ztrátou významné části těla. Mezi takovéto dlouhodobé následky patří například:

 

  • kastrační komplex (strach ze ztráty i zbývajících částí pohlavních orgánů)
  • často se dostavující mrzuté nálady, podrážděnost, pocity vzteku a (sebe)lítosti
  • nárůst sklonů k agresivitě, včetně agresivity v pozdějším pohlavním životě
  • nárůst sklonů k sebepoškozování, včetně sebevražedných pokusů
  • narušení zdravého sebevědomí a autoakceptace (sebepřijetí)
  • strach ze společnosti, snížená úroveň sociální adaptace

 

Nelze sice přímo tvrdit, že by obřízka musela nutně udělat z do té doby duševně zcela zdravého dítěte psychopata, nicméně může být rozhodujícím faktorem, který podmiňuje plné rozvinutí dispozic k psychotickému či psychopatologickému chování.

Lítost, vztek, uzavřenost vůči okolí či strach z dospělých se obvykle projevují nejen u dětí týraných a zneužívaných, ale často i u chlapců, kteří byli obřezáni.

 

Ještě závažnější důsledky může mít obřízka provedená u dospívajících (zejména pokud již začali masturbovat), případně u dospělých (kteří již zpravidla žijí pohlavním životem). Podle některých studií jsou u chlapců po obřízce pozorovány obdobné projevy nestandardního chování, jaké obvykle vykazují děti vystavované týrání a pohlavnímu zneužívání. Podobně u straších chlapců či dospělých mužů se v důsledku obřízky mnohdy projevují obdobné symptomy, jako u obětí znásilnění.

 

Psychické reakce dospělých mužů (či starších dospívajících) na ztrátu erotogenní tkáně předkožky lze (podobně jako reakce na jiné těžké újmy) rozdělit do pěti stupňů:

 

  1. Odmítnutí. Snaha nepřipustit si, že opravdu došlo k poškození těla
  2. Racionalizace, rozumové zdůvodnění. Snaha rozumově, tj. racionálně si zdůvodnit „nutnost“ a „výhody“ obřízky
  3. Agrese. Když je takovéto přesvědčování sebe sama již neudržitelné (je v rozporu se smyslovou zkušeností), dostavují se pocity vzteku, závisti či lítosti
  4. Deprese. Po odeznění „první zlosti“ se mohou dostavit pocity stísněnosti, neřešitelnosti situace
  5. Akceptace, přijetí. Člověk se s utrpěnou ztrátou smíří, protože získá pocit, že mu nic jiného stejně nezbývá

 

Ne všichni muži, kteří byli poškození obřízkou, projdou všemi těmito stupni. Někdo dlouhodobě zůstává ve fázi odmítnutí či racionalizace, což vysvětluje, že mnozí muži si na stav svého penisu po obřízce nejen nestěžují, ale ještě tento devastační zákrok doporučují jiným. Jindy se vývoj zastaví na stupni agrese (ať už orientované dovnitř či navenek) nebo deprese. Stupeň akceptace je sice zdánlivě „nejlepší“, avšak je třeba si uvědomit, že akceptace (přijetí) zdaleka neznamená, že obřezaný muž je se svým stavem stejně spokojený, jako byl před utrpěním ztráty předkožky.

 

O tom, jak traumatizující může být ztráta významné erotogenické tkáně, svědčí výpovědi některých mužů, kteří byli obřezáni v dospělosti:

„Mám pocit, že mi někdo odřezal nejlepší  část mého těla. A navíc mám ošklivou jizvu, která mi to denně připomíná.“


Pro mnoho dospělých i nedospělých jedinců mužského pohlaví se poškození penisu obřízkou stává závažným traumatem, mnohdy navíc traumatem o to horším, že nepochopeným.


* viz Cansever, G.: Psychological Effects of Circumcision. British Journal of Medical Psychology, 38, 1965, s. 321-31

 

 

Je obřízka nutná?

Zpět na hlavní stránku