Kdy stahovat předkožku?

 

V raném dětství je předkožka většinou zúžená a teprve s rostoucím věkem se postupně uvolňuje. Zúžení předkožky v dětském věku se nazývá fyziologická fimóza. Účelem tohoto přirozeného zúžení je ochrana otvoru močové trubice před tzv. plenkovými infekcemi, tj. infekcemi vývodných cest močových u malých dětí.

 

Proto není třeba u chlapců v kojeneckém a batolecím věku stahovat předkožku. Ani to nelze příliš doporučovat, protože úzká předkožka by mohla uváznout za žaludem, čímž by došlo k zaškrcení penisu (odborně se tento stav nazývá parafimóza). Kromě toho může dojít k poranění předkožky v důsledku nešetrné manipulace. Většinou ne dříve, než mezi 3. a 5. rokem věku, se předkožka uvolní a poté ji lze přetahovat za žalud bez potíží.

 

V raném dětství je běžné, že předkožku sice nelze stáhnout až zcela za žalud, nicméně je možné ji stáhnout alespoň částečně.

1. předkožka je natolik úzká, že nelze obnažit žádnou část žaludu
2. předkožku lze stáhnout pouze tak, že je obnažen vrcholek žaludu s otvorem močové trubice
3. předkožku lze stáhnout tak, že je obnažena menší část žaludu
4. předkožku lze stáhnout tak, že je obnažena větší část žaludu, ne však celý
5. předkožku lze přetáhnout až za okraj žaludu, který je zcela obnažen

 

Naprosto falešná je představa, že předkožka musí být přetažitelná co nejdříve z důvodu provádění hygieny.

Přestože i někteří lékaři doporučují operativní odstranění zúžené předkožky již u velmi malých dětí, ve většině případů se „problém“ se zúženou předkožkou časem vyřeší sám.

Dokladem toho je např. studie dánského lékaře Jakoba Østera*, který opakovaným vyšetřením téměř dvou tisíc chlapců ve věku 6 až 17 let věku v průběhu 9 let jejich vývoje došel k závěru, že s rostoucím věkem se podíl chlapců, u nichž nelze předkožku stáhnout za žalud penisu, postupně snižuje. Jinými slovy, je velmi pravděpodobné, že i bez chirurgického zákroku se předkožka u většiny chlapců dříve či později sama uvolní.

 

Výsledky Østerova výzkumu shrnuje následující tabulka**:


 

Podobně i George Kaplan*** uvádí, že s rostoucím věkem se zvyšuje  podíl chlapců, u nichž lze stáhnout předkožku.
 

Z výše uvedených údajů vyplývá, že s rostoucím věkem se zvyšuje pravděpodobnost, že předkožku bude možné stahovat bez zbytečných zásahů, a tudíž že u naprosté většiny chlapců není třeba provádět obřízku (chirurgické odstranění předkožky penisu) z důvodů zúžené předkožky.

 

Zúžená předkožka by se v žádném případě neměla stahovat násilím, protože při násilném stahování hrozí poškození penisu!

Proto je smutné, že i někteří lékaři (např. někteří praktičtí lékaři pro děti a dorost) se při vyšetření snaží „uvolnit“ zúženou předkožku tím, že ji násilím strhnou za žalud. Tím může dojít k poranění, nejčastěji v oblasti prstence (anulu) na rozhraní vnitřního a vnějšího listu předkožky, ale také k násilnému roztržení případných konglutinací (slepení) mezi předkožkou a žaludem.

Výsledkem násilného strhávání zúžené předkožky je často tzv. jizevnatá fimóza, jejíž léčba je již mnohem komplikovanější, než léčba běžné fimózy, a mnohdy končí chirurgickým zákrokem, který by vůbec nebyl nutný, pokud by nedošlo k předchozímu násilnému přetahování předkožky. Poranění předkožky či žaludu (nebo obojího) v důsledku násliného přetahování lékařem lze posuzovat jako poškozování pacienta, ne-li přímo jako ublížení na zdraví.

 

Kromě zúžení (fimózy) může přetažení předkožky bránit též její slepení neboli konglutinace.

V dětství a na počátku puberty u mnoha chlapců přetrvává tzv. konglutinace (slepení) předkožky. Spočívá v tom, že na penisu dosud nedošlo k úplnému oddělení povrchových vrstev tkáně žaludu a vnitřního listu předkožky. Postupně dochází k uvolňování tohoto slepení a k oddělování obou povrchů (tj. žaludu a předkožky).

Uvolňování těchto konglutinací není nijak časově limitováno. To znamená, že ke spontánnímu uvolnění může dojít v jakémkoliv věku, nejpozději na počátku dospělosti. Není třeba toto slepení násilně uvolňovat, ani to nelze doporučit. Při násilném oddělování předkožky od žaludu totiž často dochází k poranění, která jsou mnohem závažnější, než samotná konglutinace. V případě násilné disoluce (oddělení) předkožky od žaludu může v místě poranění dojít ke druhotnému srůstu, jehož uvolnění poté představuje mnohem větší problém, než uvolnění původní konglutinace. Naprosto nevhodné je uvolňování konglutinace pomocí tzv. kuličkové sondy (bohužel, někteří lékaři tento naprosto nevhodný postup dosud praktikují, čímž své pacienty nejen zbytečně trápí, neboť se jedná o velmi bolestivý zákrok, ale rovněž je poškozují).

Někteří rodiče se obávají, že v místech slepení (konglutinace) předkožky může dojít k infekci. To je však velmi nepravděpodobné, protože prostor uzavřený konglutinací je uvnitř zcela sterilní a nedostane se do něj nic, co by mohlo způsobit podráždění. Představa, že slepení předkožky je třeba násilně rozrušit kvůli provádění hygieny, je tudíž naprosto mylná.

K uvolnění konglutinace (slepení předkožky a žaludu) dochází nejčastěji mezi 6. a 17. rokem života. Zatímco ve věku 6 let se konglutinace objevují u dvou třetin chlapců (dle výzkumu u 63%), ve věku 17 let přetrvávají již jen u 3% chlapců. V drtivé většině případů tedy dochází ke spontánnímu (samovolnému) uvolnění konglutinace ještě před dosažením dospělosti, a tudíž není třeba pokoušet se slepenou předkožku nijak záměrně uvolňovat.

 

Obřízka - poškozování penisu

 

* Øster, J.: Further Fate of the Foreskin. Incidence of Preputial Adhesions, Phimosis, and Smegma among Danish Schoolboys. Arch. Dis. Childh., 1968, 43, s. 200-203

** zdroj údajů v tabulce: tamtéž

*** viz Kaplan, G.W.: Complications of Circumcision, Urologic Clinics of North America, 1983, 10, 3, s. 543-549